Listopad 2010

LISTOPADové ostatní hlasy....

18. listopadu 2010 v 13:22 | Eve |  Deník ( aneb → do hlouby duše a dní upíra)
 Můj listopad.
 Je jeden velký otazník, slavila jsem Samhain, ostatně jako vždy. Mým přítelem byl oheň, voda, vítr, listí, plastová krabička na vlašák se směsí pohanky, máku, soli, čočky a mouky. Skončilo to v ohni a já se svou nejleší kamarádkou Klárkou a Natkou sledovala jak z ohně vyšlehly plameny a při daru z vody stoupla z něj pára a ozvalo se zasyčení. Byl pátek 5. listopadu, my stály u ohýnku na zahradě se svíčkama v rukách a bylo nám teplo. Bylo mi krásně, škoda jen, že jsem se nemohla na turečka posadit do trávy, vnímat tu energii  meditovat. Nemohla jsem, byly tam i holky a ony nejsou věřící mé víře. Natka měla narozeniny a tak jsme jí daly dárek. Kolem nás se rozprostírala tma a my bez svíček, ze kterých nám po rukách kapal vosk neviděly nic, ale bylo to fajn.
Foukal vítr, který k nám přinášel hlasy listopadu, Keltům začal nový rok...

Mě začal Nový rok...

12.11.  v 17:02 Jsem seděla na patníku vedle hlavního vchodu do katedrály sv. Petra a Pavla, byla tma a Petrov osvlovaly pouliční lampy, z domku o kousek dál vyšel černoch, kolem mě projela průvodkyně na nějakém vozítku a za ní chlápek v kožené bundě a s kšiltovkou zaraženou do čela, zaslechla jsem kousek výkladu. Seděla jsem tam, občas se podívala na staré lidi, kteří šli do kostela a pak zase zabořila nos do knížky. Nádherné místo na čtení, byl tam vcelku klid....
The Doors

 20:00  Sedím na Musilce u prvního stolu, vedle mě si dvě holky chystají marihuanový jointy, z druhé strany se ke mě přikloní teta a v doprovodu cvaknutí neotevřené plechovky od Coca- coly o stůl se mě ptá jestli mi má skočit taky pro  něco.
Zdvořile jí řeknu, že děkuju, ale nic nechci. Koukám se jak zápasí s plechovkou, aby na ní nevyprskla. Nahnu se k ní poklepu na víčko a ona ji v pohodě otevře.
Přes půl sálu uvidím kluka oblečenýho v brčálově zeleným tibetským oblečením, má dlouhý vlnitý vlasy málem až k pasu, hned mě napadne jedno slovo - Rusalka a usměju se sama pro sebe..
K pódiu se začnou hrnout lidi, na něm už jsou muzikanti, kteří k nám přicestovali až z Prahy. Jmenují se OTHER VOICES revival The Doors, hrály dobře až moc, tolik omámeně tancujících lidí pod pódiem jsem ještě neviděla. Třeba jedna ženská, seděla u našeho stolu, přišla s pivem v ruce, s koženou kabelkou přehozenou přes rameno, červených šatech, kozačkách a drdolem. Teď se přede mnou točí bosá, vlasy poletující kolem obličeje, poprsí málem vypadává z výstřihu, červené šaty jí kloužou po ramenech, pivo má v sobě a hlavu v oblacích. Asi tam někdo prodával extázi. tentokrát nebyl Jimi zfetovanej, ten už nikdy nebude..

Nemám ráda The Doors....

Asi půjdu do kina na první část posledního dílu Harryho Pottera, de facto jsem s touhletou postavou vyrostla.. Nedávno jsem četla že Izrael nebo tam někde vydělává na Potterovi, shoda jmen - to se stává. Jeden vojín HARRY POTTER - IN MEMORY tam v devatenácti zemřel, a hele jeden příběh a už na tom chudákovi vydělávaj...

Hm... poslouchám Zuzanu Navarovou- její písničky jsou právě to pravé pro mé hlasy listopadu.. Když ležím v posteli a útočí na mě bacily a já říkám: "Mami já vodu nechci.."