Srpen 2010

Upíři jako romantičtí hrdinové: Uvěřit? Podlehnout?

30. srpna 2010 v 14:04 | Eve |  Vampires
Další můj "vědecký" článek o upírech se zaměřuje na upíry ve filmech a románech.

Nemyslíte, že skoro každá kniha s upírem v hlavní roli se stala bestsellerem? Chcete  se mnou odhalit podstatu těchto bledých knižních krasavců?
Rozebereme si je postupně.

Začneme s logickou otázkou, jak moc odpovídají filmoví upíři historické skutečnosti.

V každé kultuře upír vypadal jinak, například v Česku lidé považovali za upírky, přitažlivé, charismatické ženy, s rudými rty a černými vlasy. Anebo podle nich upír byla mrtvola, trávící již nějaký čas pod zemí, nafouklá díky výparům, nažloutlá a značně zapáchající. I když nafouklost rtů, břicha a skrání popisovali předci právě tím, že se potencionální upíři  živili právě lidskou krví a ta u nich způsobovala tyto již popsané jevy na vzhledu. Skutečnost je taková, že takhle vypadá každá rozkládající se mrtvola.
V tom případě tu máme ale otázku: pokud byli upíři taková odporná monstra, proč si lidi dokázali tak lehce podmanit? Nejspíše museli mít značné charisma anebo se jim opravdu s každým douškem krve vracela jejich lidská, ale mnohem sličnější a démonicky krásná podoba.
V tom případě si povšimněme, že se nám to začíná podobat právě s upíří literaturou a filmy.

Upír nosferaru

Jeden z nejstarších filmových a knižních upírů je dnes už legendární hrabě Drákula, z nejslavnějšího
Bela Lugosi

románu irského spisovatele Brama Stockera, ale pozor Drákula je také největší z důvodů proslavení jeho historické předlohy Vlada Tepese Draculy. Tak a tady máte i jeden krásný příklad spojení historie s fantazií. A to i také proto, že Stocker čerpal hlavně z rumunských legend a můžu vám říct, že  malé vesničky uprostřed Karpat vypadají, že se v nich čas zastavil a probodávání neboštíků osikovým kůlem do srdce, polévání svěcenou vodou, vkládání kamenů, či česneku do úst a dokonce sekání hlav je při pohřbech podivných lidí, či lidí spojených  s upíry rodinami a nebo jen obyčejných mrtvol, u kterých se po třech dnech nedostavila posmrtná ztuhlost, bylo na denním pořádku.
Nejlegendárnější snímek, podle Stockerova Drákuly se jmenuje samozřejmě Dracula je z roku 1931 a v hlavní roli je nejslavnější představitel Drákuly Bela Lugosi. Postava Drákuly Lugosiho velice proslavila a to do takové míry, že jeho velice častou rolí po Drákulovi byly právě role upírů. Dokonce byl na přání svého syna a čtvrté manželky pohřben v kostýmu Drákuly.

Jedno z nejstarších natočení příběhu Drákuly je volná adabtace Friedricha Wilhelma Murnaua "Upír Nosferatu". Nosferatu je německý název právě pro upíra. Bohužel, Nosferatu jsem ještě neviděla, ale i když některé scény vypadají vtipně, usnout se po tomhle snímku dá hodně špatně. Avšak lze si povšimnout, že Drákula z Nosferatu je značně ošklivý, divný a podobný neboštíkovi. Myslím, že právě "Upír Nosferatu" je jeden z filmů, kde podobu upíra ztvárnili nanejvýše správně.
Co se týče dalších filmových zpracování Drákuly, můžeme vyjmenovat třeba Draculu (1992) s Garym Oldmanem. Anebo ještě vcelku dobrý film Dracula 2000, což je pořád větší blbost než Drákula z roku 1992, ale možná je to právě tím, že  tento příběh s Drákulou spojuje jen jméno hlavního hrdiny, ale zase mě na něm velice zaujala teorie o upírech spojená s Jidášem. Takže tyto dva filmy, co se týče upíra Drákuly, bych také vřele doporučila.

Teď se dostáváme k dalším postavám upírské literatury a dá se říci, že i velice kultovních. A to jest
Interwiev s upírem

knižní sága Upíří kroniky. Se skvělým Lestatem, Armandem a Louisem.
Všichni dobře víme, že právě filmové zpracování Intervia s upírem proslavilo Annu Riceovou, podle mne jednu z nejlepších autorů knih o upírech. Také, kdo by neznal Toma Cruise jako pohledného a ďábelského Lestata, Brada Pitta jako citlivého a lidského Louise a Antonia Banderase jako uhrančivého francouzského upíra Armanda.
Anna Rice je další z autorů, kteří popisují upíry blíže skutečnosti. Oheň je nezničí, krev vždy navrátí zpět k životu, zničit je můžeme jen kůlem v srdci. A denní světlo je spálí na popel, protože upír přece denním tvorem není, je mu souzena noc a to je jedna z hlavních podstat upírů. V České republice v devadesátých letech vyšly jen dva díly Upířích kronik a to již zmíněné Interwiev s upírem (Interwiev with vampire) a Upír s tváří anděla (The Vampire Armand). Ani jednu z nich jsem si ještě neměla tu možnost přečíst, protože tyto knihy již nejsou k dostání. Ale právě probíhá petice o vydání Upířích kronik v ČR. (ODKAZ DÁM DO PANELOVÉ LIŠTY POD MENU)
Královna prokletých

Co vím, z Upířích kronik jsou zfilmované jen dvě knížky a to Interviu s upírem a ještě film Královna prokletých(v hlavní roli Stuart Townsend)  podle knihy Upír Lestat (The Vampire Lestat). V tomto filmu je stvoření Lestata, jeho probuzení z hrobky a jeho rocková kariéra s mladou kapelou Lestat, na kterou příjde mladá historička Jess a rozhodne se, že o tajemném mladíkovi a lídrovi kapely Lestatovi, který o sobě prohlašuje, že je upír, zjistí co nejvíce. Tenhle film je opravdu dobrý, je v něm ukázaná temná, démonická a vášnivá stránka upírů, s kombinací temné tvrdé hudby je to naprosto luxusní zážitek. Jen musím podotknout jednu chybku u Anny Rice, právě v Královně prokletých je, že upíří královna Akasha je k historickým faktům nepravděpodobná. Upíří se totiž v Africe a východní Asii podle tradic nevyskytují.



Noční hlídka

Další upíři na menší rozebrání jsou zajisté z knih Noční hlídka, Denní hlídka a Šerá hlídka od krále ruské fantasy Sergeje Lukjaněnka. V těchto knížkách nejsou upíři hlavní hrdinové, ale zlá, temná strana, mohou být i příslušníky Denní hlídky a pokud se nějakého provinilce Noční hlídkař vydá zabít, může do sebe nějaký ten týden lít krev, aby měl aspoň nějaké upíří vlastnosti a pak jej zabít stříbrnými kulkami. Hlavní postavou je Světlý, Jiný Anton Goreckij příslušník Noční hlídky, člověk a mág druhé kategorie. Myslím, že pochopíte, až si tyto knihy přečtete, můžete se taky podívat na filmové zpracování od Rusů, které najdete na internetu pod názvem Night watch, ale ty filmy jsou pěkně domotané.




Teď se dostáváme k důležitým filmům o upírech a těmi jsou Underworld, Underworld Evolution a Underworld: Rise of Lykan. Myslím že tyhle, dá se říct revoluční filmy, zná skoro každý. Proč revoluční? V těhle filmech nenajdete žádné uhlazené upíry, kteří si v sedmnáctém století popíjí krev svých obětí. Ne, tady si upíři nalévají do skleniček krev z krevních plazem, chrání lidi před vlkodlaky (Lykany) a sebe před prozrazením, nemají rudé oči, nezabíjejí se dřevenými kolky, ale mají na to revoluční zbraně a stále nevycházejí na slunce. Také převrat je ten, že hlavní postavou je upírka Selena, která miluje upíro-vlkodlaka, prapraprapotomka muže z jehož synů se stal upír a vlkodlak. Je to zajímavá novodobá pokoukaná, i když s historií to nemá co dělat, ale pokud tomu člověk nepodlehne a pak nezjistí, že chce být Selena z Underworldu, chodit v platformách, celá v koženým, s černým koženým pláštěm a skákat z hodně vysokých věží( to především), zas tak strašné to být nemusí. Navíc, možná právě takhle by mohli vypadat současní upíří, hm?

Underworld

Dále musím podotknout, že tu ještě nemám žádnou podobu špatně vyložených upírů, teď mě většina z vás
Twilight saga

co se dostala k tomuto článku začne nenávidět, protože teď přišla řada na Twilight ságu aneb zhoubu upírů a dnešní mládeže. Celou ságu jsem si přečetla, přiznávám, že jsem to zhlatala jedním dechem od prvního do čtvrtého dílu, ale co se týče logického uvažování o upírech, je to blbost. Třeba světélkování Edwardovy kůže na slunci nebo, že po kousnutí upíra se dostane do těla člověka jed, který ho přemění  nebo změna  očí podle potravy, ale zase co se týče vlkodlaků etnika indiánů a vlků je blízká. Když se nad tím zamyslím, jediné postavy, které bych považovala za takové správné upíry jsou Volturiovi. Další věc co Stmívání vytýkám, jsou sice zajímavé schopnosti různých upírů, ale myslím, že pro naše předky bylo samozřejmé, že upír čte lidem myšlenky, představte si, že by chtěl někoho ovládnout a nevěděl by, co si jeho oběť myslí, to by byl asi trochu malér, že?
Dále mě taky budete nenávidět za zdrbání filmů, ze kterých byla asi tak nejlepší trojka (Eclipse/Zatmění). Myslím, že hereckým umem se Robert Pattison nikdy nebude rovnat takovému Antoniu Banderasovi nebo Bradu Pittovi. Myslím, že většina herců (hlavně mužských postav) byla vybíraná kvůli tomu aby, zaujali co nejvíce mladých dívek a samotný zamilovaný příběh trápicího se upíra a outsajderské dívky přistěhované do nového městečka, strhnul velkou lavinu, což se samozřejmě povedlo. Co se týče pravdě o upírech, je to hovadina. Takže, NEVĚŘIT, NEPODLÉHAT!

Upíří deníky

Chcete UVĚŘIT, PODLEHNOUT? Předčtěte si, či zhlédněte Upíří Deníky! V tomhle nekecám, vím, že spousta příznivců Twilight ságy se zbláznila i do bratrů Salvatorových, ale musím opravdu vážně říct, že tady tenhle romanticko-dramatický příběh je opravdu lepší. Podle mně se mnohem víc blíží kultovní Anně Rice a je hrozná škoda, že vše se dalo kolem nich do pohybu až když se strhla šílená mánie kolem Stmívání. Protože tahle sága byla napsaná o hodně dřívě než jeho oponent a to v roce 1991, sága má šest dílů a dokonce televizní ztvárnění v podobě strašně pohlcujícího seriálu.
První díl. Probuzení
Druhý díl. Souboj
Třetí díl. Zášť
Čtvrtý díl. Temné shledání
Pátý díl. Návrat
Šestý díl. Soumrak
Televizní seriál je už v podobě první řady a druhá řada na americké obrazovky vyjde 9. září. Já jsem příznivcem Upířích deníků, protože se mi líbí děj, vlastně tam jde o takový trojúhelník a řeší se tam většinou zlá minulost zasahující do přítomnosti, každá postava má propracovaný charakter a musím přiznat, že herecké výkony herců se mi moc líbí, hlavně Iana Somerhaldera, který si třeba zahrál Marca Pola ve stejnojmeném filmu z roku 2007. Na hercích z toho to seriálu jde vidět, že už mají nějaké ty filmy za sebou a jako blbost bych to vůbec neoznačila. Moc se mi třeba líbí nápad z kouzelnými přívěšky či prsteny, se kterými může upír na světlo, taky se mi moc líbí, že vždy, když se upíří chtějí nakrmit, jejich tvář je najednou ošklivá a démonická, nemohou přestoupit práh domu bez pozvání, a že se zabíjí osikovými kůly. Taky  je na seriálu dobré, že má skvělou temnou atmosféru. Vřele doporučuju, podle mě takhle vypadají upíří 21.století ;-)


TRUE BLOOD, co se týče tohohle seriálu, mnoho lidí si takhle upíry představuje, možná tak trochu jako
True blood

nějaká sexuální monstra, já si myslím, že upíři pro lidi ve středověku představovali takové pokušení. Upír, co se vplíží do domu, svede vám manželku a vrcholem toho všeho jí ještě saje krev a jí to ani nevadí. A to samé u upírek, v jednom divném filmu jsem viděla, upírky šlapat. Ono je to logické, užijí si, vydělají a ještě se nakrmí. Sama se na tenhleten seriál chystám, moje poznatky jsou jen z předčetných recenzí, co jsem vysledovala, figuruje tam upír a lidská žena, moje kamarádka to celé viděla. A její výklad ke scéně, kde všichni upíři spolu hromadně spali, jsem pochopila, že ten seriál nebude jen další blbost a co jsem si přečetla, je to další poměrně kvalitně ztvárněná tvář upírů.




Buffy, přemožitelka upírů a Angel

Další příklad špatně ztvárněných upírů najdeme v seriálech Buffy, přemožitelka upírů a Angel. Těmhle dvěma blbostem, které dávají na Prima COOL se raději vyhněte velkým obloukem, možná první a druhá serie byly ještě zajímavé, ale pak se to podle mě děsně zvrhlo, napřiklad Buffynina kamarádka čarodějka, ze které se později vyklubala lesba, ne že bych proti tomu něco měla, ale už mi to přišlo takové přehnané, že už tvůrci nevěděli, co do té blbosti ještě splácat za větší kravinu. Prosím vás, až se budete chtít jít dívat na Prima COOL, počkejte si raději na Simpsnovi.



Co si můžete vybrat za upírskou knihu na čtení? Můj typ: Nekroskop od Briana Lumleyho v této knize jsou upíři vymyšlení zcela jinak, než mluví legendy, fakta a jiné knihy a filmy! Příběh je o muži, který umí mluvit s mrtvými a také o jeho nepříteli, kterého proměnilo Lumleyho ztvárnění Drákuly. Tahle kniha vás na 100% vyléčí ze Stmívání a získáte nová fakta o upírské litaratuře :-)


A nakonec jen pár slov na závěr, i když knihy, seriály nebo filmy uvádějí upíry romanticky, překrášleně a někdy se z toho vyklubou blbosti, mají stejný základ. Stvoření, která známe a slýcháváme o nich už od dob co je lidstvo samo. A knihy a filmy  přenášejí někdy lépe, někdy hůře, ale pořád upíří odkaz tajemství, strachu a démoničnosti udržují mezi námi. ;-)

drakula
nosferatu

Lestat
Armand
Louis

Night watch vampire

Lestat (královna prokletých)


Underworld
Damon
Stefan

Pocity,.. co jsou to jen pocity?

28. srpna 2010 v 20:50 | Eve |  Deník ( aneb → do hlouby duše a dní upíra)
Zdravím vás človíčkové,
právě teď, píšu do svého zpovědnicového blogového "deníčku" pár řádků o mé vymatlané hlavě. Aneb mám krizi!!!

Vlastně, ani nevím co sem budu psát, holt budu jen žvanit to co mi příjde na mysl a vy mi můžete říct, jestli to není úplná blbost co vypouštím do světa. Dnešek byl zvláštní, naši odjeli, brácha si pozval přítelkyni na oběd a já jim pomáhala obalovat cukety, nové téma, které jsme si s jeho přítelkyní vybraly pro zapálený rozhovor byl seriál Upíří deníky, ano aneb jsem se zbláznila, první díl jsem si pustila s tím, že se mrknu na nějakou krvavou blbost, kde se kromě krevních oběhů řeší i i mezi(upírsko)lidské vztahy. Jo čekala jsem seriálovou předělávku Stmívání od jiného autora, ale ono to bylo kruci setsakramencky dějově dobré a jednotlivé postavy si mě začali získávat. A hádejte tří denní čumění na seriál v míře čtyři díly večer, tři ráno. poslední den jich bylo víc no.. A dvaadvacetidílná série na koukání v čudu. Jediný co mi tak zní v hlavě jsou kecy typu "Damon a Elena, nebo Stefan a Elena?" takže dnešní probírání mých sympatií ke stvárnění Damona s bráchovou přítelkyní bylo velice dlouhé, protože jí se ta postava taky libí. Trošku jsem bráchu litovala, jen stál smažil řízky a automaticky při slově "Damon" obracel oči vsloup.
Damon

Proč se tenhle článek jmenuje Pocity, co jsou to jen pocity?.. Řeknu to takhle, nevím, proč jsem jej takhle pojmenovala, mrzí mě spoustu věcí a trápí, proto si pouštím upíří blbosti s pěknejma hercama :D Abych se odreagovala, nechce se mi ve středu do školy, mám pocit že mi někdo potají sype do kafe hašiš a já jsem z něho úplně mimo. To jsou ty pocity!

Dám vám jednu radu, pokud jste někdy na prášky a nic s vámi není, neseďte pořád doma, kde nemáte do čeho píchnout, ale běžte se třeba proběhnout v dešti, nebo projít se jen tak po městské ulici a sledovat kolemjdoucí, někdy uvidíte rodiče s malým chlapečkem, kterého zajímá každá zaschlá žvýkačka na chodníku, nebo nějakýho muzikanta co si chce přividělat a tak vezme akustiku a jde si stoupnout na hlavní ulici a opakuje po čtyřech písničkách svůj playlist a nebo jen sledujte výrazy lidí, třeba mají horší problém než vy a musí s ním bojovat..

Český Krumlov očima noční můry.

28. srpna 2010 v 13:27 | Eve |  My Photos
Na začátku prázdnin, jsme si s rodiči vyjeli na několikati denní výlet do malebného, historického, okouzlujícího a tajemného Českého Krumlova, nejen, že jsem tam jela pátrat po mé upíří historické oblíbenkyni Eleonoře, ale také jsem se jela celkem zklamat z návalu našich milovaných japonských tůristů. Ale o nich tyto fotky nejsou, na ty si počkejte ve dne! :D :D.(Muhaha!) :D To byl vtip.. Tyhle fotky jsou noční, nafocené v noci a při setmění, aneb s maminkou jsme šly na procházku ;-).

Český Krumlov
          Je snadné uvěřit, že v dávných dobách lidé stály u kříže a strachy se modlili k bohu, aby je upíři nenapadli, že? No tak, chce to představivost!

Noční můra
Noční můra! A nebo nemrtvý, vylézající z hrobu??



Tarja Turunen - I feel Immortal

24. srpna 2010 v 20:52 | Eve |  Videos
Vím, že slíbená recenze ani fotky zatím nejsou, ale článek na recenzi si musím poskládat v hlavě a taky, roztřídit kvantum fotek, mám jich kolem dvou tisíců, ke každé kapele kolem 400 i více . Mám roztřízené zatím dvě kapely, ale chci to sem dát uceleně :-)

Zatím jsem už konečně dopravila z youtube nový klip od Tarji Turunen, Tarja natočila dva klipy, ale tento se mi líbí víc, jinak si myslím, že nové album Tarji bude opravdu něco :-)



Je možné že se vám video hned nezobrazí, potom prosím pro shlédnutí klikněte na odkaz!

tarja



workshop TTM je slavný!!:D Aneb Legenda o princezně Miao Shan byla otištěna v tisku a to hned dvakrát!

18. srpna 2010 v 11:46 | Eve |  Deník ( aneb → do hlouby duše a dní upíra)
Jak už jsem psala v mém malém zamyšlení, kde jsem se horlivě balila na týdení výtvarný workshop, nevěděla jsem, že si jeden den prosedím u šicího stroje a zbytek týdne se pořádně zapotím. Což asi nevěděl nikdo kdo tam jel. Myslím si, že každý z nás si jel na tradiční TTMko (Týden Tvořivého Myšlení) odpočinout a zatvořit si s tím, že si nakonec zahraje na pódiu u Plumlovského zámku performance na motivy čínské legendy o princezně Miao Shan. Vše bylo právě naopak, čekal nás čtyřdenní maratón šití kostýmů, připravování scény a příprava dramatické stránky představení. Ač naše generálka proběhla ve čtvrtek s přelomem na pátek v noci, kdy jsme ještě ten den v pátek měli hrát, vše dopadlo dobře a já se rozohdla sem překopírovat oba články ze stránek "Prostějovského deníku" nikdy neuškodí se trochu pochlubit s popularitou na těžce vymakanou práci..


Výtvarníci sehrají v Plumlově legendu o čínské princezně

Plumlov - Legenda o Miao Shan. Drak, vládce a princezna. Mladí brněnští výtvarníci v pátek večer na pódiu pod plumlovským zámkem představí čínskou legendu ve svém vlastním originálním pojetí.

Legenda o Miao Shan. Drak, vládce a princezna. Mladí brněnští výtvarníci v pátek večer na pódiu pod plumlovským zámkem představí čínskou legendu ve svém vlastním originálním pojetí.
"Bude to naše premiéra. Legenda vypráví o princezně, která odmítne příkaz otce vzít si bohatého
Legenda o Miao Shan. Drak, vládce a princezna. Mladí brněnští výtvarníci v pátek večer na pódiu pod plumlovským zámkem představí čínskou legendu ve svém vlastním originálním pojetí.
ženicha. Hodlá odejít do kláštera, ale král je proti. Princezna umírá, pak se ale vrací znovu na zem, aby zde konala dobro," přiblížila příběh Mirka Brázdová, která spolu se svým manželem pořádá výtvarný workshop, na nějž se každoročně sjíždí zhruba dvě desítky absolventů základních uměleckých škol.
"Celou legendu odvypráví účastníci workshopu na nádvoří bez jediného slova. Představení je postavené na působivých obrazech podkreslených tradiční čínskou hudbou," zmínila se. Vystoupení začíná v pátek o čtvrt na deset večer a potrvá pětatřicet minut. Vstupné na něj je dobrovolné.
"V sobotu legendu ve stejný čas zopakujeme," vzkázala pořadatelka.
Tvořivé dílny organizuje s manželem už třináct let.
"Na zámku v Plumlově jsme poprvé. Vlastně jsme se sem dostali náhodou. Loni jsme tudy projížděli, když jsme cestovali na dovolenou a vysoká budova nás zaujala svým zvláštním kouzlem. Pódium pak přímo vybízelo, abychom se zde pustili do díla," usmála se Mirka Brázdová.
Víkend na zámku ale nebude patřit jen mladým výtvarníkům. Na nádvoří se v lítých soubojích utká několik desítek šermířů. Meče zařinčí už dnes v osmnáct hodin.
"Všichni, kteří k nám od pátku až do neděle zavítají, nahlédnou do života ve středověku. Na nádvoří bude jarmark s kovářskými výrobky, pečenou kýtou, bramboráky i medovinou, lidé uvidí taneční vystoupení, výstavu zbroje i zbraní, a odehrají se tu turnaje, šarvátky a přepadení. Vzduchem budou práskat výstřely," slíbila Kateřina Jenešová, ředitelka pořádající obecně prospěšné společnosti Zámek Plumlov.

Autor: DENÍK/Radim Havlík


Na zámku přistál čínský drak a plavala ryba. Podívejte se

Plumlov /VELKÁ FOTOGALERIE/ - V čínských legendách vítězí dobro nad zlem stejně jako v českých pohádkách. Přesvědčily se o tom o víkendu i desítky lidí na plumlovském zámku sledující se zatajeným dechem výtvarně pohybové ztvárnění legendy o princezně Miao Shan, která svou dobrotou a laskavostí překonala veškeré pozemské zlo.

Mohli se kochat nejen netradiční barevnou podívanou odehrávající se za zvuků čínské hudby, ale i plnými doušky vychutnávat pohybové kreace herců v obřích maskách draka či ryby.
"Na mě nejvíce zapůsobila stínohra těl tančících za bílou plentou," prozradila dvanáctiletá Nikola Vaculková z Brna a jedním dechem dodala, že se jí celé představení líbilo daleko víc, než vyvrcholení červencového divadelního workshopu v Plumlově v podobě uměleckého ztvárnění Obrázků z výstavy.
"Dnešní představení mi přišlo totiž daleko živější. Dokonce mi chvílemi běhal i mráz po zádech. Nejvíc snad v okamžiku, kdy na jevišti šermovala rukama ta "Jamamba" v černém s bílou maskou na obličeji," nechala se slyšet s úsměvem na rtech.



Autor: Karel Rozehnal
zbytek fotografií z představení je zde.
Legenda o princezně Miao Shan


Alexandrijská Hypatia v "Agoře"

15. srpna 2010 v 23:07 | Eve |  Other
Tak jsem zpátky, jsem zase tu.
Ač s bolavou nohou, alergií jak rýmou tak i opuchlynami od štípanců komárů.
Jak jsem slíbila, napíšu vám zde něco o moudré Hypatii jak je známa historicky a pak také něco o filmu natočeného podle těchto dochovaných his. zprávách. Filmu, jménem "Agora"

Hypatia

obraz Hypatii,
Tato velice krásná a cudná, ale ovšem velice přemoudrá žena, byla filozofkou za doby římské Alexandrie v Egyptě.
Známe ji pod jménem Hypatie, její rok narození se datuje přibližně kolem let 355 př.n.l - 360 př.n.l. Její otec byl vyhlášený matematik Theon a se svou dcerou, která odhodlaně kráčela v jeho stopách, procestoval Evropu.
Také ji nenutil do vdavek. Hypatia, prý nenosívala ženské oděvy, ale roucho učenců (mužské šaty- defakto). Ve společnosti byla jako moudrá filozofka velice respektována, byla také jednou z nejlepších učitelů a ona byla přesvědčena, že se její učené výklady látek nijak nebijí s křesťanskou vírou, která se v té době začala značne rozrůstat po všech italských územích. Mnoho jejich žáků, to dotáhlo na značná cirkevní a politcká místa a ona dokázala ovlivňovat aspoň trochu politické dění v Alexandrii.
Ač byla velice vzdělanou ženou, v době nárustu křesťanství, zůstávala věrná své pohanské víře a její samostatnost začala později vadit Alexandrijskému biskupovi Cirillu I. Alexandrisjkému, který ji prý prohlásil za čarodějnici a obvinil jí z jiných hrůzných skutků.
Jeho sluhové - paraboláni ji vláčeli roku 415. př. n. l. ulicemi před Alex. knihovonou nahou, následní z ní lasturami (nebo střepy ze střešních tašek) rozdrásali tělo, které odtáhly za město a upálili.
Pro nás je však podstatná i její literární tvorba a výzkumi. Jakož to matematička a astronomka sespsala knihu o "Kuželosečkách" a objevila, že planeta země obíhá slunce a ne slunce zemi a také že nikoliv ve dráze kružnice, ale elipsy. Což by byl velice významný objev, kdyby většina jejich děl nebyla, křesťany zničena.


Agora

Tento velice skvěle natočený film, mě ještě teď skoro tři týdny, po shlédnutí nenechává chladnou. Děj
agora

byl neskutečně dobře udělán, podle získaných historických informací, ale samozřejmě i romantickými věcmi, které si můžeme jen domýšlet, že se tenkrát staly.
Mladý otrok krásné filozofky, se do své paní zamiluje, ale zápolí z touhou po svobodě, kterou by mohl najít u narůstajících křesťanů a svou láskou k Hypatii, avšak tu miluje i bohatý mladík, který je jejím žákem a později se stává prefektem Agory, nepokoje ve městě vrcholí navíce tak, že křesťané na popud pohanů, vtrhnou do Alexandrijské knihovny, kterou následně zničí. Hypatia zachraňuje nejdůležitější svitky a s hrůzou zjišťuje že její nejšikovnější a velice oblíbený otrok, se přidává na stranu křesťanů a po sléze se stává parabolánem. Hypatiyn otec Theon díky infekční ráně z boje umírá a mladá žena zůstává sama se svou filozofií a oddaným ctitelem a vzpomínkami na milého otroka Davuse. Nepokoje ve městě se na čas uklidňují a Agoře začínají vládnout křesťané, kteří se postupně a brutálně zbavují židů a vyhánějí je z města. Nový biskup Cyril, obrátí politiky a parabolány, proti svobodné Hypatii svým nařknutím, Hypatie z necudnosti a čarodějnictví.
Hypatia avšak objeví své největší dílo a vznikne z něj pro filozofku ten největší objev, zjišťuje že dráhu planet, kterou již tak dlouho pilně učila své žáky je nesmyslná. I přes naléhání svého "milence" prefekta a jejího druhého oblíbného bývalého žáka, nyní biskupa na Kypru se odmítá nechat pokřítit se slovy "Věřím ve filozofii", nakonec ji odvedou rozčílení paraboláni, mezi kterými je i Davus, ve kterém vzplane ten zakořeněný cit k té ženě a udělá pro ni, to poslední, co by pro svou lásku neudělal, udusí ji. Aby se netrápila.

Režie: Alejandro Amenábar
Hlav. role: Rachel Weisz (Hypatia), Max Minghella (Davus), Oscar Issac (prefekt Orestes)

__flashReplacement__



plakáty k filmu pod perexem =>

Pár řádků, a menší zamyšlení

8. srpna 2010 v 23:19 | Eve |  Deník ( aneb → do hlouby duše a dní upíra)
Zdravím vás, vy duše lidské, duše hříšné snad či nevinné!

Nevím, co říct (ironické zasmátí), snad jen to, že jsem nikdy nebyla ten typ, co by se vykecával ze svého všedního života na blogu. Jenže dneska tohle své pravidlo přejdu a fláknu sem ty své denní problémy, myšlenkové pochody a třeba se moje unavená palice trochu pročistí a já budu moci v klidu ulehnout, až mé vlasy uschnou a batoh s věcmi bude dobalený. Zítra odjíždím pryč a včera jsem byla pryč samozřejmě taky, prostě jsem se jenom doma otočila, jeden kufr vybalila, odtáhla do sklepa, kde ukořistila normální malou tašku a hurá na další balení. Dnes ráno jsem s převážnou částí naší pětičlenné rodiny dojela domů z chaty, kde jsme se rozhodli vegetit na pár dní. Lépe řečeno, s kamarádkou fotomodelkou a domluveným fotografem jsem měla v pátek fotit, v malém městečku pod chatou. Ten mega kufr byl na celý můj šatník, líčidla, odličovadla, kovové i látkové doplňky a boty. No zkrátka a dobře, měla to být velikanánská akce. ALE v pátek ráno začalo pršet a lilo tak strašně dlouho a moc až jsem byla nucena vše domluvit na jiný termín, nakonec po pár hodinách s mírnou depresí a Imagináriem Doktora Parnasse na obrazovce malé televize, jsme se rozhodli jet na zámek a jak na potvoru svítilo slunko!

Druhý den, lilo a lio, brácha pořád volal a můj mobil drnčel bez přestání. Postel byla skvěla vyhřátá a láteření mamky mě z ní nevytáhlo, bohužel ten účel splnila hádka s otcem a nakonec tříhodinové otcovo brblání o tom, že jsem ten nejhorší člověk kterýho zná a že bych měla zmizet z planety zemské, že je jen štvu a tak dále. Takže smolný den pokračoval, navzdory všem hádkám, nakonec dojel bratr, taťka se uklidnil a já s bráškou jsme v šest stáli před Kunštátským kulturákem, kde se měl odehrávát "Kunštátský metal fest vol.II". Pršelo, ale to naštěstí nebyl problém (pro jednou). Po zaplacení vstupného, koupení piva a kofoly, jsem vytáhla foťák a začínala se pomalu aklimatizovat v úplně cizím prostředí, kde jsem znala jen bráchu a pak jednoho bubeníka co tam vystupoval, ale ten mě asi zřejmě nepoznal. No, řeknu vám, že ze čtyř kapel jsem si odnesla 1 885 fotek, bolavý záda namožený ruce a zalehlý uši, ale bylo to skvělé!

Když je tu třetí odstavec, právě se dostávám k tomu podstatnému. Proč se zase balím? Jedu pryč, na týden, na výtvarný Workshop a výtvarnou permormací o princezně Miao Shan. ;-)

Týden tu nebudu, ale copak sem po týdnu přibude?
Seanínel

  • Životopis řecké filozofky Hypátie, a dojmy z filmu Agora.
  • Malá recenze na Metalfest vol. II z Kunštátu.
  • Fotky z koncertu.
  • A zařízení malé autorské galérie.





See you soon ;)

Sex Pistols - Anarchy in the U. K.

4. srpna 2010 v 12:03 | Eve |  Ukázky hudby
Další hudební ukázečka, po čase.
Tentokrát je to z vln punku. A to, toho nejslavnějšího. Sex Pistols.