Vlčí průvodce

4. května 2009 v 21:01 | Eve |  Story (my story)
NEKPÍRUJTE!!!!

Tohle je moje původní mluvnické cvičení do školy, snad se Vám bude líbit. Příběh je vyjmut z historického pravdivého příběhu až na to že jej vyprávý vlk...


Vlčí průvodce

Bylo to začátkem 18. Století, když mou matku chytili. Byl jsem ještě štěně, pískle, které si život bez jejího mléka nedokázalo představit, a ta představa mi byla odepřena. Moje matka mi často vyprávěla o honech, které pořádali šlechtici z krumlovského zámku. Mluvila o velké, bílé ženě na hnědém koni, která na ni zamířila tou věcí, ze které se najedou, ozve ohlušující rána a zablýskne se a někteří po tom zablesknutí padnou celý od krve a jsou mrtvý, ale to prý byla vždycky jen vysoká zvěř, nebo lišky a ptáci. Nás ta bílá žena nikdy nelovila. Proč? Protože jsme vlci, moje matka mi nikdy neřekla proč, ale já to záhy pochopil.
Ten den byla moje matka na lovu, já jsem na ni čekal a trávil čas nemotornými hrátkami s ostatními vlčaty. Čekal jsem dlouho, celý den, noc, ale moje matka se nevracela. Ráno přiběhl k smečce vlk, co moji matku doprovázel. Sdělil nám, že moji matku odvlekli na zámek. Ale že neví proč. Tak jsem byl opuštěn, vlčice ze smečky mi sice dlouhou dobu dávaly své mléko, ale mě stýskalo po matce. Už mi byl rok, když jsem přemluvil jednoho vlka, aby se mnou šel k zámku. To co jsem viděl,bylo neslýchané! Viděl jsem svou matku s ostatními vlky zavřenou v kleci, nikdo u nich zrovna nebyl a tak se můj doprovod doplýžil až k nim, vrátil se právě včas, protože zrovna vlci dostávali krmení. Vše mi vysvětlil a já se dozvěděl, že moji matku dojí, ano dojí. Dojí jako nějakou kozu nebo krávu, chtějí jen její mléko, mléko, které jsem měl pít já! Dozvěděl jsem se, že to mléko pije každý den ta žena s tou blýskavou věcí.A také mi řekl, že ta žena to mléko pije proto, aby porodila syna a kvůli tomu synovi matku bere!
Roky ubíhaly a ze mě se stával dospělý vlk, běhal jsem daleko od smečky po lese. Samota pro mě byla jediným řešením, byl jsem jiný. Nechtěl jsem mít družku a ani mláďata, obával jsem se ženy s puškou, jak jsem se později dozvěděl. Cestoval jsem po lesích, loukách pořád sem a tam po cestě jsem do kůry stromů ryl svůj příběh. Už ani nevím kolik to bylo let, ale jednou když jsem se chystal přeběhnout lesní cestou jsem uslyšel kočár a zvláštní směsici pachů, cítil jsem koně, lidi a bylinky… Mezi těmi pachy mě jeden zaujal, čekal jsem skryt, než kočár kolem mě projel. V kočáru skoro ležela bílá žena, vypadala nemocně, jako by umírala….
Po měsíci jsem doputoval až k lesu, kde jsem zaslechl mluvit lidi, ale ta řeč se nějak lišila od řeči u nás doma. Záhy jsem uslyšel klapot koňských kopyt, vyběhl jsem na cestu, už se stmívalo. Kam by mohli ti lidé jet? Stačil jediný pohled na kočár a pochopil jsem, Kočár, který měl divný tvar táhly dva černí koně všechno tam bylo černé a já cítil začínající hnilobu, pach člověka, ale mrtvého člověka a co hůř, byl to pach té bílé ženy, která pila vlčí mléko. Ta žena byla mrtvá! Rozběhl jsem se za kočárem, běžel jsem za ním hlavně v noci a v největším světle se ztrácel do stínu, doprovodil jsem ji až do Krumlova, kde jsem seděl opodál kostela a pozoroval smutečný průchod. Byla v kostele pohřbena.
A jak jsem skončil já? O dva roky později mě zasáhla kulka z pušky a už dlouhou dobu stojím vycpaný v krumlovském zámku. Můj příběh se zrcadlí v mrtvých očích vycpaného vlka a obrůstá mechem na kmenech stromů.
Eve
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama