Dopis na rozloučenou

18. března 2009 v 20:27 | Eve |  Story (my story)
Tento básnický příběh mě napadl včera ve sprše, měla jsem zrovna pessimistyckou a smutnou náladu... P.S. Suzi, prosím, neber to VÁŽNĚ!

(kopírujte jen se zdrojem, nebo nekopírujte)



Dopis na rozloučenou


Tenkrát jsem se rozhodla, že navštívím svoji nejlepší přítelkyni. Nebyla na tom v poslední době zrovna psychicky nejlíp, tak jsem se rozhodla, že jí nabídnu rameno na vyplakání a otevřenou náruč. Měla jsem ji opravdu moc ráda, vždy její duše nebyla zrovna v pohodě. Potřebovala se o někoho opřít, aby nepadla na kolena. Já ji držela ráda, s přátelskou láskou a radostí z každého úsměvu, který jí tu a tam vykvetl na tváři.

Zazvonila jsem na zvonek, bzučák se neozval. Proto jsem si odemkla, klíči, co mi dala. Když jsem vyšle do toho pátého patra a zaklepala na dveře od jejího bytu, tak se pořád žádná ozvěna neozývala. Bylo zamčeno a tak jsem si odemkla, mohla jsem si klidně myslet, že nebyla doma, ale když mi nebrala mobil. Tak mé smysli zbystřily a já se začala nervovat, že se jí něco stalo.

Ani jsem ze sebe nezhodila kabát a boty a proletěla jako hurikán celým domem. Našla jsem ji až v koupelně, napřed to vypadalo, že usnula, ale když jsem spatřila tu vodu, zamrazilo mě. Stála jsem tam jako přikovaná a lapala po dechu. Moje kamarádka ležela ve vaně, mrtvolně bílá, měla zavřené oči a voda kolem ní byla rudě zabarvená.

Tu jsem si však spatřila bílou obálku na zemi, smysly povolili a já se prodrala až k ní. Roztřesenýma rukama jsem ji otevřela stálo tam.

"Když s tebou přátelé nemluví,

v slzách tě utápět nechají.

Běduješ a bojíš se.

Jak to zvládneš,

Vždy víš že přítel nejlepší.

Nabízí ti svou náruč,

Víš,

Že pomocná ruka od něj je vždy připravená.

Pro milovaného přítele nachystaná.

Však, jednou se to stane,

Všechno na tebe padne.

Slzy ti tvoří na tváři cestičky.

A po bradě stékají kapičky.

Omrzí tě to,

Bolí tě to.

Jednou si vanu napouštíš,

Myšlenky z hlavy vypouštíš.

Rozhodnutí padne,

Mozek rezignuje.

Ach, ta voda jak teplá je.

Láká tělo tvoje.

Aby v ní spočinulo navždy.

Zádka je těžká,

A nůž silný,

Proč by tu s tebou nemoh býti?!

Najedou tě to napadne

A nůž se zaryje do kůže poddajné.

A kapka steče a po ruce se vleče.

A ty cítíš, že tu už končíš."

Padla jsem zděšeně na kolena, to čemu jsem tak bránila, aby se stalo. Přišlo. Odešla a to navždy….

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 El El | 18. března 2009 v 21:26 | Reagovat

Evi Evi...

2 Kikina Kikina | Web | 27. března 2009 v 20:59 | Reagovat

Aou, mě je z toho do breku... :'(

3 Kikina Kikina | Web | 27. března 2009 v 20:59 | Reagovat

Ale jinak je to moc pěkný, pesimistický, to je pěkný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama